Letní dehydratace: Co dělat a kdy vyhledat pomoc

publikováno

Letní dehydratace představuje velkého strašáka. Především během cestování, ale například i v hlavách rodičů malých dětí, které se mohou velmi lehce přehřát. Dehydratace se však může objevit i v jiných ročních obdobích, kdy může souviset s nemocí či jiným zdravotním problémem. Proto se podíváme na vše, co byste o ní měli vědět!

Nemusíte mít zrovna diabetes insipidus, aby pro vás byla dehydratace aktuálním tématem. V létě, kdy se teploty přibližují k hranici tropů, si na dehydrataci musíme dát velký pozor všichni.

I když velké riziko ztráty tělesných tekutin hrozí hlavně zvířatům a malým dětem (protože se kvůli menšímu vzrůstu přehřívají rychleji), na pozoru by se měli mít během horka i dospělí. A zvlášť ti, kteří se pohybují venku nebo pracují v provozech, ve kterých je teplo celý rok. (Své o tom budou vědět například dělníci, kteří pracují někde u pece.)

Na dehydrataci navíc nemusí mít v některých případech přímý vliv pitný režim, ale například i nemoc. Ke ztrátě tekutin totiž dochází i během zvracení nebo při průjmu.

Kdy vzniká dehydratace?

jak vzniká dehydratace

O dehydrataci hovoříme tehdy, kdy dojde k vypaření podstatné části vody z těla, aniž by došlo k jejímu dostatečnému doplnění. Případně k doplnění dojít může, ale vlivem různých faktorů se může voda z těla opět dostat pryč.

Mezi hlavní skupiny, které jsou dehydratací ohroženy nejvíce, patří:

  • Starší lidé (s postupujícím věkem se pomalu vytrácí pocit žízně)
  • Kojenci
  • Malé děti
  • Chronicky nemocní lidé
  • Uživatelé diuretik a léků, které podporují pocení

Z toho důvodu u těchto skupin pravidelně kontrolujte jejich pitný režim a to, zda dodržují zdravý životní styl.

První pomoc

dehydratace první pomoc

Než se podíváme na to, jaká existuje první pomoc při dehydrataci, ještě se mrkneme na to, jak poznáte, že má někdo se ztrátou tekutin z těla potíže.

Na úplném začátku nemusí být příznaky dehydratace příliš výrazné. Jak se ale deficit vody v organismu prohlubuje, tím vážnější a viditelnější mohou být.

Jedním z prvních projevů nedostatku tekutin je pocit žízně. Jak už ale bylo řečeno výše, starší lidé mohou mít tento signál zkreslený tím, že se pocit žízně postupně ztrácí.) Také se nejspíš setkáte s tmavě zbarvenou močí a s pocitem sucha v ústech.

Z dlouhodobého pohledu se může objevit i problém se zácpou a pocit suchosti sliznic. Pokud tedy něco takového u sebe a svých bližních zaregistrujete, snažte se zvýšit příjem tekutin během dne.

Často stačí obyčejná kohoutková voda, která dodá tělu to, co potřebuje. U některých skupin může zabrat i voda s ovocnou šťávou, mírně slazený čaj nebo jemně mineralizovaná minerální voda. Určitě nepijte nápoje, které obsahují alkohol a kofein, protože ty mají naopak tendenci organismus ještě více odvodnit.

Kdy vyhledat lékaře

Lékaře vyhledejte tehdy, když jsou projevy dehydratace u člověka vážnější.

Pozor na:

  • Malátnost a bolest hlavy
  • Zmatenost
  • Extrémně nízký krevní tlak
  • Nevolnost
  • Bezvědomí
  • Šok

Také vyhledejte lékaře ve chvíli, kdy trpíte silným zvracením a průjmem, protože tyto problémy obvykle dehydrataci přímo způsobují. Varování může představovat i neustálá žízeň, která přetrvává i přesto, že pořád něco pijete. Pak by mohlo jít o příznak neléčené cukrovky.

V případě, že je dehydratace opravdu vážná, lékař může zvolit doplnění tekutin do těla prostřednictvím infuze.

Předcházejte dehydrataci pitným režimem

prevence dehydratace

Základem prevence dehydratace je jednoznačně správně nastavený pitný režim, ve kterém by mělo být dostatečné množství tekutin. (Alespoň 2,5-3 litry během dne.) Do pitného režimu se také zahrnují polévky a některé druhy vodnatého ovoce a zeleniny. Když někam jdete nebo jedete, také si nezapomeňte brát všude s sebou láhev s vodou.

Řešili jste někdy komplikace způsobené dehydratací?

 

Redakce magazínu

MUDr. Zdeňka Fantová
Studovala jsem 1. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a promovala v roce 1991. Praxi jsem získala v oboru všeobecné praktické lékařství. Přípravu jsem absolvovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci, v ambulanci primární péče a v ambulancích a lůžkových odděleních specialistů. Atestační zkoušku ze všeobecného praktického lékařství jsem složila v roce 1995. Poté jsem pracovala jako praktický lékař v ordinacích obvodních lékařů jako zaměstnanec. Od 1. března 1998 provozuji soukromou praxi. Zde na Hlidejsizdravi.cz působím v roli garanta obsahu a všechny články prochází mou odbornou kontrolou.

Napsat komentář